JEDNOTA, spotřební družstvo – Bc. Pavel Primus, obchodní náměstek
Družstevnictví má v naší republice tradici jako v málokteré evropské zemi. Potřeba lidí sdružovat se k výrobě, prodeji i k jiným činnostem zkrátka odpovídá české mentalitě. I když po sametové revoluci byly tendence považovat tento způsob za pozůstatek dob minulých, je dobře, že nedůvěra byla překonána a družstva žijí dál. Asi nejoblíbenější pak vždy byla družstva spotřební, kdy jejich členové, tedy prodávající i kupující, si vždy uměli vzájemně vyjít vstříc.
 |
Největším spotřebním družstvem v Čechách je Jednota, s.d., České Budějovice. O tom, kolik úsilí to stálo, aby se takovou stala, ale hlavně o tom, co vše toto družstvo svým zákazníkům nabízí a nabízet bude, jsme si povídali s jejím obchodním náměstkem panem Bc. Pavlem Primusem. Hned v úvodu pan Primus zdůrazňuje, a během povídání to učiní ještě několikrát, dvě hlavní zásady. První je jednoznačné respektování potřeb, názorů a požadavků zákazníků. Tedy vlastně odkaz na stoletou tradici Jednoty a předtím Rovnosti z dob, kdy zákazníci byli zároveň většinou členy družstva. Druhou zásadou pak je důraz na kvalitu, respektující regionální produkty, ale i chutě a nákupní podmínky zákazníků. Ono totiž zboží, a zejména potravinářské, vyrobené na druhém konci Evropy, se nemusí vždy Jihočechům zamlouvat, vždyť to každý známe. A nejde jen o kvalitu výrobků, i když ta je na prvním místě, ale i o charakter prodejního prostředí. I to musí vyjadřovat vstřícnost, příjemnost, přehlednost a hlavně touhu lidem sloužit a respektovat skutečnost, že zákazník je sice pán, ale já jsem ten, kdo toho pána respektuje a ctí, vlastně ho pánem udělá. Jestliže srovnáte prostředí Terna s jinými supermarkety, víte, o čem mluvím.
 |
Českobudějovická Jednota má přibližně 900 zaměstnanců, ale práci dává i stovkám dalších lidí z řad dodavatelů, výrobců zemědělských produktů a dalších oborů. Ve všech případech jde o české, většinou regionální firmy, vlastně veškerý rozvoj Jednoty se odehrává na úrovni regionů. Jednota nevyváží do zahraničí, jde tedy spíše do hloubky právě v úsilí o kvalitu výrobků a služeb, než do expanzivní šíře. Pravda, má své supermarkety Terno i v krajích Královéhradeckém a Olomouckém, neboť právě tam jsou potřeby lidí těm jihočeským asi nejpodobnější, ale převážná část její činnosti se odehrává na jihu Čech, kde jsou také její tzv. docházkové prodejny Trefa. Českobudějovická Jednota má i svou výrobnu Vltavotýnské lahůdky, kde vyrábí saláty, sekanou, cukrářské výrobky a další produkty hodné názvu výrobny. Především je ale odběratelem potravinářského zboží od výrobců, kterých je jen z Jihočeského kraje skoro stovka a dodávají víc jak 2000 druhů výrobků. Toto zaměření nemá ovšem podtext nacionalismu ve smyslu co je naše, to je lepší. Jednotě jde při prosazování této filozofie především, jak pan Primus silně zdůrazňuje, o uspokojení potřeb a chutí zákazníků v regionu, o nichž místní výrobce samozřejmě ví vše potřebné víc, než výrobce zahraniční. I v tom spočívá onen dávný duch Jednoty a družstevnictví, totiž pomáhat si v daném regionu, zákazníka získat a udržet si ho. Proto vítá spolupráci i v rámci Klastru, která může přispět k posílení právě onoho regionálního povědomí, možná i k záchraně jistých tradičních postupů a výrobků, určitě a možná především k vytváření vlastního stylu prodeje. Vždyť, jak dodává, naše země má skoro nejvíc hypermarketů na hlavu, a všude je to skoro stejné, až do těch přepravek a regálů. A my chceme být jiní, říká, ne pro samu odlišnost, ale abychom vytvořili zákazníkům jejich prostředí a nabídli jim jejich chutě a vůně. Proto on sám pracuje rád v české firmě, právě pro onu možnost kreativity, ke které vede i své kolegy. Prostě když vidím, že nápad je pecka, jdu za tím, dodává s úsměvem. Možná i díky těmto nápadům a tahu na jejich realizaci dostala Jednota řadu ocenění za kvalitu prodeje. Nu, ale chce to ovšem pořád se učit, culí se pan Primus a povzdechne, že co při studiu zanedbal v mládí, to nyní složitěji musí dohnat, proto studuje ekonomiku na Jihočeské univerzitě. Bez vzdělanosti to opravdu nejde, takže i on sám tlačí na prohlubování vzdělání svých spolupracovníků, třeba kurz pro prodavače a prodavačky, s jehož realizací se v Klastru počítá, osobně vítá. Jenže vzdělanost je nutná i u kupujících, zde spíš ale mluvíme o kultivovanosti. A je to zase zpátky u onoho již zmíněného prostředí, v hezkém a milém se i zákazních chová hezky.
Jestli je někdo typickým nositelem značky Chutná hezky. Jihočesky, je to právě spotřební družstvo Jednota. Vždyť tak chutná již desítky let. A díky entuziasmu lidí jako pan Pavel Primus i všech spolupracovníků kolem něj je možno věřit, že tak bude chutnat ještě léta. A po našem povídání skoro vím, že stále lépe.
