POLANSKÝCH,s.r.o. – KLAS PEKÁRNA/CUKRÁRNA PROTIVÍN
ředitel Josef Kubička
Při našich procházkách po pekařských firmách nacházíme v jejich čele lidi různých typů. Jsou mezi námi špičkoví znalci řemesla, jsou zde i schopní prodejci, nadšení propagátoři této profese či prostě poctiví živnostníci. Pan Josef Kubička, výrobní ředitel pekárny a cukrárny Klas, patřící Protivínské firmě Polanských, s.r.o. je ovšem představitelem ještě dalšího přístupu.
 |
Tento poměrně mladý muž je totiž pravým typem manažera ve svém oboru. Je ovšem také znalcem řemesla, vždyť vede pekárnu již dvacet let. Po vysoké škole, absolvované ve zcela jiném oboru, zde pár týdnů pracoval v provozu, což se mu hodilo při následném povýšení. Jak s úsměvem poznamenává, s pekárnou sice nezažil porodní bolesti, ale dětské nemoci ano. To se stalo v roce 1993 a od té doby se pan Kubička snaží organizovat práci čtyř desítek zaměstnanců ve výrobně i ve čtyřech prodejnách v Protivíně, Písku a Vodňanech tak, aby vše fungovalo racionálně, kvalitně, s přínosem pro spotřebitele a samozřejmě i pro firmu. Jistě to není jednoduché při denní produkci devadesáti pekařských a stovce cukrářských výrobků, dodávaných nejen do vlastních prodejen, ale i do škol, sociálních zařízení, hotelů, celkem do 250 míst Jihočeského kraje. Z dynamiky řeči pana ředitele, z jeho opravdu hluboké znalosti výrobních i obchodních procesů, občas ale i ze záblesku očí je ovšem jasné, že tahle pekárna ví, co chce a dělá vše dobré pro to, aby toho dosáhla. Sám říká: „ Žiji prací a sportem“. Jde z něj ale dojem, že má na víc. Ano, je zde rodina, dcera jako nadějná sportovkyně, které se hodně věnuje, jenže pořád zbývají síly udělat ještě něco. Možná proto se začal pan Kubička věnovat politice na komunální úrovni, proto je aktivní ve sportovním klubovém životě. Nějak mě při něm napadá krásné, bohužel zapomínané heslo: „Každý něco pro vlast a obec“. Pod vedením pana ředitele, ale jistě i zásluhou majitele pekárny pana Romana Polanského, který mu dal dostatečný prostor pro kreativitu, udělala tato pekárna mnohé dobré pro své zákazníky. Její výrobky byly oceněny v soutěži „Chutná hezky, jihočesky“ a v dalších potravinářských kláních, jsou držiteli značky „Regionální potravina“. Mezi tyto výrobky patří třeba Lhenické jablko ve vanilce, Staročeský jablkoň, ale i selské koláče, chléb Protivínský mouřenín nebo pivní rohlík.
Studia na elektrotechnice v Plzni se odrážejí v zájmu pana ředitele o zkvalitňování technického parku. Sem jistě patří výkonná komplexní linka na běžné pečivo , nejmodernější zařízení na výrobu listových výrobků nebo cukrářská rotační pec. Nové technologie se projevují i při výrobě cukrářských výrobků jako je marcipán, maceška, špička a dalších cukrářských lahůdek. Vše je však z velké části stavěno na řemeslné a fortelné práci mistrů pekařů a cukrářů.
Bylo řečeno, že pan Kubička je mladý muž. Inu vše je relativní a dvacetiletá zkušenost z řídící práce ho opravňuje do věcí mluvit. Jeho názorům, byť třeba kritickým, tleskáme, protože jen tak budou různé připravované postupy k něčemu dobré. Tak právě Klastr a jeho webové stránky. Pan ředitel míní, že jen uveřejnit všechny členy Klastru na webu je málo. Navrhuje, aby každý člen Klastru na nich byl sice uveden medailonkem, jako je například tento článek, a dále by zde byl profil a výrobky firmy. Ale pozor! Každý člen by měl mít možnost na své stránky vstoupit, zde doplňovat, upravovat či vést diskusi, samozřejmě podle daných pravidel. Nebo jiná otázka: v hodnotitelské komisi „Chutná hezky, jihočesky“ chybí odborníci z jednotlivých hodnocených oborů, a to pak snižuje úroveň výsledků v očích veřejnosti. K zamyšlení předložil i otázku smyslu a využití Vědecko technického parku. Vždyť své výrobky si každý výrobce vyzkouší ve svém zájmu a nejlépe sám. Takže se nabízí závěr, že většina vědeckých a výzkumných projektů, ať už z peněz kohokoliv, ztrácí v kontextu potřep pekařů předpokládaný smysl. Naopak velkou užitečnost má většina dotací do technologie. Zde však narážíme na byrokratický přístup zůčastněných úředníků v procesu schvalování projektů.
 |
 |
 |
Ve firmě Polanských jsme si tedy vyprávěli s člověkem vysokého manažerského umu. Možná by byl stejně dobrým ředitelem v továrně na boty nebo v sodovkárně. On však svůj život spojil s pekařstvím, s koláčky, s tím, co lidi denně potřebují. Nyní usiluje o to, aby tyto výrobky byly co nejkvalitnější, ale také aby ti, kdo je vyráběli, nedřeli bídu a nebáli se každé trhlinky v tržním systému. Pan Kubička chce právě tomuto vývoji dávat svoje síly, energii, nadšení, um. Sami jsme poznali, že toho vskutku není málo.
