PEKAŘSTVÍ KODÁDEK – VODŇANY
Již třináctým rokem dodává lidem na Vodňansku své pekařské, ale i cukrářské výrobky pekařství Kodádek, vlastně tedy docela tradice.
Jeho majitel pan Milan Kodádek, je však tak trochu zvláštní pekař. První pohled při setkání s ním ukazuje na příjemného člověka, žijícího svou prací. Není divu, vždyť je představitelem již třetí rodinné generace, točící se kolem tohoto řemesla. Nadšení ovšem trochu ustupuje, když se rozhovoří o současnosti a výhledech této voňavé profese. Vezměme to však popořádku, to zní jako z pohádky. Pan Kodádek již jako chlapec patnáctiletý pomáhal v pekárně svému otci, který byl pekařem celý život. Prostě rodinná tradice, vždyť již dědeček vlastnil první pekárnu a cukrárnu ve městě. Léta běžela, pan Kodádek vystudoval Střední potravinářskou školu a dlouhá léta se věnoval pekařině. Svou pekárnu si však založil až v roce 1999. Společnicí mu byla jeho žena, která má ovšem své zaměstnání, neboť „jistota je jistota“. Jejich dvě dcery se totiž věnují zcela jiným oborům, dokonce na vědecké úrovni - chybí následovník.
 |
A tady začíná onen druhý pohled na tuto profesi. Že je to dřina, to se obecně ví, že se v ní moc nezbohatne, to také. Tvrdá konkurence, prostě moc pekařů je však příčinnou nekorektních vztahů a někdy i podrazů. A navíc panu Kodádkovi vadí, že tento obor nemá potřebnou společenskou důstojnost, což si ovšem mnohdy zaviňují pekaři sami. Prostě málo drží pohromadě v zápase o poctivé ceny, o kvalitu. Říká: „ Rohlík za cenu pod 2 Kč je nesmysl, to je méně, než cena jedné cigarety, a firma pod 5% zisku nemá smysl“. Jenže v pekařině je to běžné. Pekaři by prostě potřebovali více společenské podpory. „Možná i k tomu by mělo přispět naše sdružení v Klastru“, míní pan Kodádek. Vůči pekařskému řemeslu však pan majitel vůbec není pesimista a vzápětí ukazuje svou tvář nadšeného odborníka. Nejde mu o to, vyrobit pár fajnových výrobků, ale o to, aby jeho chléb, pečivo i cukrářské výrobky lidem chutnaly. Proto u něho najdete prakticky celý sortiment, a vše ve velmi dobré kvalitě.
 |
Svých 17 zaměstnanců v pekárně a čtyřech prodejnách ve Vodňanech a Chelčicích vede právě v tomto duchu vyrovnané kvality a širokého sortimentu. Jenže on je i člověkem kreativním a popravdě řečeno, člověkem se smyslem pro fór. Vymyslel tak třeba vodňanského kapra, což je biskupský chlebíček, politý čokoládou v tomto tvaru. Tento výrobek doplnil vtipným průvodním listem o tom, kde všude kapra ve Vodňanech najdete. Zajímavým výrobkem této pekárny je i speciální tradiční štrůdl, dozdobování tzv. hnětýnek, či mnohé jiné cukrářské dobroty. Právě hnětýnky jsou typickým regionálním produktem Prácheňska. Jejich tradice je předlouhá a více než pečivem byly od nepaměti symbolem vztahů mladých lidí. Hnětýnky totiž pekly svobodné dívky a dávaly je mládencům jako odměnu za vyzvání k tanci při posvícenské zábavě. Jenže to nebylo jen nezávazné obdarování za tanec. Darování hnětýnky bylo i pozváním na nedělní oběd, tedy na posvícenskou husu, do dívčiny rodiny. Vlastně byla hnětýnka mnohdy prvním krůčkem k dalšímu mnohaletému šťastnému manželskému životu. Proto si na jejich výrobě a zejména zdobení dávaly mladé hospodyňky velmi záležet. Nejen pro svou chuť a vzhled, ale i s ohledem na udržování českých tradic proto získaly hnětýnky ocenění v soutěži Regionální potravina.
 |
 |
Pekárna Kodádek je tak typickým představitelem menších místních pekáren. Představitelem toho, co dodává našemu jídlu i životu barvu, lesk, co udržuje vše krásné z odkazu předchozích generací poctivých živnostníků. Za to jim patří dík stejný, jaký vyslovuje pan Kodádek svým spolupracovníkům a vítá snahu Klastru tyto lidi proškolovat v etice prodeje a styku se zákazníkem. Stejný dík, jaký tento pekař vyslovuje denně svým strojům za výdrž.
Ano, mírný povzdech zde občas zaznívá, a nezazněl by, kdyby společnost více cenila a podporovala právě aktivity těchto menších živnostníků, vytvářela férovější tržní prostředí….Ale o tom už vlastně řeč byla.
 |
 |
My jsme totiž poznali u pana Kodádka, že právě takové lidi hned tak nic nezlomí. Po malém povzdechnutí se v nich znovu ozve ten nadšenec pro řemeslo a oni i přes složitosti života nám budou dál nabízet své opravdové dobroty. A to je vlastně naše štěstí, že i takovéto lidi naše země má.
